Pojištění kolem světa, které nebylo potřeba

 

Vojtu Lavického (VL) zpovídal jednatel Eurovalley Jakub Šimonovský (JŠ):

 

JŠ: Dobrý den, Vojto.

VL: Zdravím vás.

 

JŠ: Pročetl jsem si články, které už s vámi vyšly, abychom se neopakovali. Náš díl ve skládačce vaší cesty byl poměrně malý, přesto budeme vždy tvrdit, že velmi důležitý. Kdy jste o pojištění začal uvažovat jako o nezbytném doplňku cesty? Předvídal jste nějaké komplikace, které by cestou mohly nastat?

VL: Vlastně jsme ani žádné komplikace tohoto druhu nepředpokládali, když nad tím přemýšlím teď s odstupem času, uvědomuju si, že kdyby se někomu z nás cestou něco stalo, mohl to být fakt průšvih. Třeba zlomená noha někde v horách jižní Ameriky… Uvažovat jsem o tom začal, až když jsem se rodině Mirky zavázal přivézt ji vpořádku zpět (smích).

 

JŠ: A jak se tedy vaše (ne)očekávání naplnilo? Bylo vše bez komplikací? Teď už víme, že jste se oba ve zdraví vrátili.

VL: Dá se říct, že ano, jednu chvíli jsme v Thajsku váhali, jestli vyhledat nemocnici kvůli dlouhotrvajícím střevním potížím, ale nebylo to nakonec potřeba a problémy odezněly samy.

 

JŠ: To mne mrzí, že jste aspoň nevyzkoušeli s Mirkou asistenční služby, které by vám nejvhodnější nemocnici v blízkosti doporučily (smích), podstatné ale je, že vše dobře dopadlo. Takže toto byl skutečně jediný zádrhel?

VL: Ano, jediný. Nepřipouštěli jsme si žádné potíže, nestresovali jsme se tím před cestou ani v průběhu a skutečně se nám zdravotní potíže vyhnuly.

 

JŠ: Potkalo vás cestou něco, co vás vyloženě překvapilo? Ať už pozitivně, tak i negativně? Tedy z věcí, o kterých jste před cestou nepřemýšleli vůbec?

VL: Těch věcí byla celá řada.  Kromě toho, že jsme snad v každé zemi potkali nějaké Čechy (pro mě opravdu překvapení), tak nás celou cestu překvapovala dobrota obyčejných lidí a to, jak dobře pořád vnímají Českou republiku a že vlastně tu naši pidi zemičku vůbec znají. Třeba v Kolumbii, u nás vnímané jako velice nebezpečné zemi, byli snad ti nejsrdečnější lidé, co jsme potkali, to vám ve zprávách neukážou. Negativních zážitků bylo naštěstí velice málo a jeden se stal relativně blízko Evropy, v Turecku. Chtěli nás okrást pasáčci dobytka. Nebylo jim snad ani 16 let.

 

JŠ: My v Eurovalley si všechna rizika uvědomujeme, takže jsme měli obavy trochu za vás (smích). Jsme vlastně rádi, že to pojištění nebylo potřeba a rozhodně je dobře, že jste je měli v záloze. Jel byste, Vojto, znovu? Co byste případně připravil jinak?

VL: Jel (úsměv), byla to úžasná cesta a úžasná zkušenost. Co bych připravil jinak? Asi by šla cesta zrealizovat levněji, ale jinak si myslím, že jsme se na cestu připravili skutečně dobře a vše taky dobře klaplo. Měli jsme s sebou spoustu věcí, které jsme nakonec nepotřebovali, ale je těžké říct, jestli bylo zbytečné je s sebou brát. Taky jsme měli doma velké zázemí lidí, kteří byli připraveni nám pomoci, včetně vás (smích)… Takže ano, jel bych znovu. Po této zkušenosti se mi svět v představách trochu zmenšil, takže si troufám říct, že bych jel kamkoliv.

 

JŠ: Máte, Vojto, už v plánu nějaký další podobný projekt?

VL: Ano, v únoru následujícího roku jedu jako průvodce se skupinou motorkářů prozkoumat poušť Atacama v jižní Americe. Nebude to takto dlouhé, asi to bude extrémní zase z jiného pohledu.

JŠ: To je, Vojto, samozřejmě výzva i pro nás připravit pojištění, které bude pokrývat jakékoliv extrémy, do kterých si troufnete. Tedy abychom naplnili naše heslo „Následujeme vaši cestu, ať je jakákoliv.“

VL: Samozřejmě s vámi počítám!

 

JŠ: Vojto, děkuji vám za rozhovor. Věřím, že se nevidíme naposled. Ať se vám daří!

VL: Také děkuji, nashledanou…