Požár Notre-Dame: Jak pojistit nepojistitelné
Nikoho nenechá v klidu pohled na světoznámou katedrálu Notre-Dame, které ze střechy šlehají plameny. A děje se to teď, jednoho pondělí letos v dubnu, ne kdysi, ve středověku, kdy neměli hasiče, sprinklery, krizové plánování a další naše dnešní opory.
Ať už na sebe akutní hrůzu okamžiku necháme působit jakkoli dlouho, následovat budou otázky: Co se teď stane? Kdo zaplatí opravu? Má na to vůbec někdo? A co to vlastně znamená, když se má opravit něco, co je výjimečné tím, že to bylo původní a jedinečné?
V Eurovalley jsme jako odborníci na pojištění na nahodilá a neočekávaná dramata a jejich nápravu zaměření. I přesto je pro nás požár nedocenitelné kulturní památky zajímavým mentálním cvičením, pojišťováckou vyšší dívčí – kterou jsme ale už odmaturovali, když jsme sbírali zkušenosti na řešení specifických potřeb našich klientů, ať již z řad měst a obcí, které bez výjimek pečují o objekty historické a umělecké hodnoty, nebo u našich průmyslových klientů, jež přetvořili svůj obchodní úspěch do soukromých sbírek umění nebo z pozic mecenášů podporují rozvoj svých regionů.
Proto chceme předložit náš pohled na to, zda pojištění může nahradit nenahraditelnou ztrátu historické hodnoty, zda je možné ocenit nedocenitelné umělecké nebo architektonické skvosty, jak sloučit přístup k neslučitelně individuálním rizikům, která ohrožují unikátní předměty, jak vyvážit nevyvážitelně protichůdné ekonomické pohledy pojistitele a pojištěného a jak předvídat a naplánovat krizové postupy pro nepředvídatelné události.
Náhrada nenahraditelného
Peníze nemohou nahradit nehmotnou hodnotu, kterou má dílo v jedinečném a neopakovatelném mistrovství provedení, či ve svědectví, které podává o době vzniku zachováním svého původního stavu beze změn. Z tohoto pohledu jsou umělecká a historická hodnota (jak se těmto veličinám v pojišťováckém žargonu přezdívá) skutečně nenahraditelné a tedy nepojistitelné. V protikladu jsou ale jiné pohledy na hodnotu kulturních a uměleckých památek, a to sice např. pohled restaurátorský, který v některých případech říká, že je hodnotné vnímat dílo v běhu času, a je možné je obnovit nebo i dotvářet (občas i dost kontroverzně, viz třeba co se vyrojilo po požáru katedrály Notre-Dame, viz citace 8). Náklady práce restaurátorů už jsou potom vyčíslitelnou veličinou – která se dá k obtížně stanovitelné hodnotě díla připojistit jako samostatný prvorizikový limit, nebo pojistit pouze tento limit, bez vyčíslení hodnoty věci (viz citace 2). Obdobně lze připojistit náklady na znalecké posudky, které vůbec stanoví, jakým postupem s poškozenou památkou dále nakládat, případně fundovaně stanoví, které části památky zachovávat v historické (poškozené podobě) a které renovovat, nebo dotvářet.
Další možností, jak obejít stanovení hodnoty věci jako takové, je pojistit na limit rozdíl mezi hodnotou standardního provedení a provedení umělecko-řemeslného. Tento postup se hodí například u historických umělecko-řemeslných stavebních součástí, nebo historických technických památek. Standardní provedení umějí pojišťovny spočítat velmi dobře, míra neurčitosti hodnoty celku se tedy proporčně sníží na samostatně pojistitelné vícenáklady.
Celkově lze tedy říci, že u nahrazování nenahraditelné ztráty hodnoty, která už je minulostí, lze vyčíslit náklady toho, jak s věcí naložit, aby byla zachována pro budoucnost.
Ocenění nedocenitelného
Část problematiky ocenění historických věcí byla naznačena výše, ale zde je ještě namístě poukázat na rozdíl mezi oceňováním věcí movitých a nemovitých. Zatímco u nemovitostí lze pravděpodobně lépe postupovat vyčíslením hodnoty standardním způsobem s přičtením prvorizikových nákladů víceprací, u movitých věcí lze zvolit spíše jiný přístup, a to kombinaci posouzení časové ceny a zvláštní dohody s pojistitelem na tom, jak postupovat při náhradě. Pro vlastníka movité kulturní památky totiž může být dostatečnou náhradou poškozené věci možnost pořídit obdobnou věc, která doplní kolekci. Máme-li tedy správně pojistit např. vlastníka historického nábytku, vhodným ujednáním do pojistné smlouvy je stanovení obecné ceny dle katalogizace díla a možnost, v případě neopravitelného poškození movité věci, použít obnos na nákup vhodného doplnění sbírky třeba v aukci v zahraničí.
Náklady stanovení, zda je věc opravitelná, či nikoli, by opět měly být pojištěny na první riziko, aby pojištěný nebyl po škodě postaven před volbu, jestli vynaložit prostředky na znalce, aby vůbec mohl začít diskusi s pojistitelem, ale aby komplexní řešení situace náhrady památky bylo řešeno ze sjednaného pojištění.
Agregace individuálního
V pojištění velkých rizik je agregace, tedy pojištění souborů věcí, klíčovým pojmem. Může to do určité míry platit i u uměleckých děl, i když zde bude mít agregace své limity dané specifiky jednotlivých kusů souboru. U většího objemu pojišťovaných věcí ovšem určitě platí, že budou lépe fungovat sdílené položky limitů prvního rizika na znalecké posudky a restaurátorské práce. Při agregaci souborů uměleckých děl je ale třeba věnovat ještě větší úsilí přípravné práci, tedy posouzení rizika.
Více než kde jinde se musíme zamýšlet nad modelací katastrofického scénáře a na případná doporučení ohledně toho, jak jim předcházet. Kromě zabezpečení proti krádeži je tedy třeba majitele historických děl varovat také před živelními riziky a např. navrhnout technické řešení rozdělení maximální možné škody na pojišťovaném souboru pomocí stabilních zhášecích zařízení a kontingenčního plánování, o kterém bude ještě řeč níže. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat konstrukcím (v nichž u historických nemovitostí více než u moderních budov dominuje dřevo, nebo se jedná o kompletní dřevostavby, jako Libušín nebo kostel v Gutech), celkové situaci včetně znalosti stavu podloží kvůli riziku sesuvu, nebo třeba rozdílnosti nebezpečí, která ohrožují jednotlivé nemovitosti tak, aby byl pro všechna rizika stanoven dostatečný limit plnění pro jeho specifický katastrofický scénář.
Vyvážení nevyvážitelného
Má pojištěný zaplatit na pojistném víc, než vyinkasuje na plnění, a být přesto spokojen? To je věčný problém, který se vyvažuje cenotvorbou pojištění. U obřích souborů historických památek to platí snad více než kde jinde. Na případu Notre Dame se ilustruje postoj Francie k vlastním historickým památkám. Francie vlastní všechny náboženské budovy postavené před rokem 1905 (viz citace 3), přitom již v roce 1889 francouzské Ministerstvo financí rozhodlo, že se státem vlastněné budovy nevyplatí pojišťovat, protože komerční pojistné by mnohonásobně převýšilo případné plnění (viz citace 6).
Tento problém nevyvstává pouze u souborů s historickou nebo uměleckou hodnotou, ale u všech velkých souborů majetku, které jsou zároveň rozptýlené na větším území, typicky např. majetek nadnárodních korporací. Zde je potřeba hledět na věc v příslušném měřítku.
Opět můžeme pracovat na příkladu požáru Notre Dame a Francie, která bude muset škodu zaplatit: Uvažujeme-li hodnotu katedrály např. v úrovni 8 mld. EUR (viz citace 4), určitě mohlo existovat řešení, které by za předem kalkulovaných nákladů na pojistné mohlo zaplatit řekněme polovinu této škody (a to v pozici komerčně pojištěného nadměrku krytí – tedy pojištění, které by se spoluúčastí v řádu 1 mld. EUR, krylo požár do limitu 5 mld. EUR). Stát by tedy sice nesl i obrovskou spoluúčast, i nekrytou část škody přesahující limit plnění, zároveň by ale snížil škodu na polovinu. Tuto specifickou vrstvu pojištění by hypoteticky mohlo být možné komerčně pojistit za přijatelných cenových podmínek, které by vycházely z toho, že pravděpodobnost takto velké škody je velmi nízká i v relaci k pojištění, které už z definice pracuje s událostmi, které se běžně nedějí.
Dělení pojištění do vrstev je přidanou hodnotou našeho poradenství pro ty klienty, u nichž specifické požadavky na výši limitů nebo rozsah pojištění vyžadují detailnější práci s konstrukcí krytí. Toto specifické know-how, které vychází z mnoha let zkušenosti práce s průmyslovými riziky, dnes navíc umíme podpořit technologickými řešeními a specializovanými aplikacemi, které vrstvení rizik pomáhají modelovat ještě před samotnou poptávkou na pojistném trhu. Specifika pojištění uměleckých děl jsou přitom kapitolou, kde lze o vrstvení krytí uvažovat i u těch subjektů, které by čistě podle velikosti do této kategorie nespadaly.
Při uvažování o pojištění ve vrstvách (a kombinace vrstev krytí, které jsou pojišťovány komerčně, s těmi, které pojištěný je schopen nést sám) čerpáme opět ze sféry korporátního nadnárodního pojištění, kde obrovské společnosti tvoří vlastní, tzv. kaptivní, pojišťovny – zajišťují tak dostupnost prostředků na krytí rizik, aniž by je přímo platily komerčním trhům. S přihlédnutím na napjatost veřejných rozpočtů v celé Evropě a jejich očividnou nepřipravenost absorbovat jiné než mandatorní výdaje se tato strategie zdá dnes být potenciálně zajímavou i mimo korporátní sféru, jakkoli tomu tak třeba nebylo ve Francii konce 19. století.
Předvídání nepředvídatelného
Protože každý dobrý příběh má na konci ponaučení, zakončujeme tento článek bodem, který sice v logickém sledu událostí vedoucích ke škodě na věci historické hodnoty stojí na samém počátku, ale který musí být neustále v popředí pozornosti každého dobrého hospodáře: Prevencí a kontingenčním plánováním. I zde umíme klientům pomoci – anebo naopak, vítáme takové klienty, kteří až po zvážení a pečlivém naplánování preventivních opatření, k němuž od nás získají potřebnou podporu, přenesou zbytkové riziko do pojištění.
A to ponaučení? Když se těsně po požáru Notre Dame začaly sčítat škody, bylo velmi rychle jasné, že škoda na movitém majetku (tedy uměleckých dílech umístěných v katedrále) nebude tak katastrofická, jak by pohled na hořící katedrálu naznačoval. Důvodem byl (viz citace 7) perfektně připravený a zřejmě i velmi povedeně provedený kontingenční plán záchrany movitých uměleckých děl – a to od jasné prioritizace pořadí, v jakém mají být památky zachraňovány, přes dostupnost zdrojů (zde zřejmě především lidských a organizačních), až po jasně definované a připravené bezpečné místo pro uložení zachráněných památek. Pojištění je totiž vždy až na druhém místě, na prvním stojí předcházení škodám, byť to třeba znamená zabývat se na čas myšlenkami na nepříjemné věci. A toto opět platí u uměleckých a historických skvostů dvojnásob co jinde.
Jakub Tuček, Eurovalley s.r.o.
Seznam citací
1. Government and Benefactors, Not Insurers, to Bear Cost of Notre Dame Rebuilding (https://www.insurancejournal.com/news/international/2019/04/16/523929.htm)
“Typically that would be for tens of millions of euros. But effectively that is going to be a drop in the ocean compared to what the actual cost of restoring the cathedral is,” Read said.
2. Notre-Dame bez pojištění, a české památky? Cena se vyčísluje složitě, pojištěná je třeba vila Tugendhat (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pojisteni-pamatek-v-cesku-notre-dame-francie-pozar_1904260712_haf)
Například Brno pojišťuje hrad Špilberk, vilu Tugendhat a Měnínskou bránu jednou smlouvou celkem řádově na stovky milionů korun, říká Radiožurnálu Michael Kalábek - mluvčí Muzea města Brna, které památky spravuje: „Smlouva má stovky položek, hodnota některých z nich je uvedena nevyčíslitelná.
3. Notre Dame has no insurance policy (https://www.marketwatch.com/story/notre-dame-has-no-insurance-policy-2019-04-16)
France owns Notre Dame, just like it owns all religious buildings erected before 1905, he said.
“The French state is huge, bigger than any insurer, so they are likely to self-insure not only the building but also the important artifacts it contained,” Read said. However that’s not the case for any pieces in the church that were on loan from elsewhere, he said. Those items would be insured by their owners, Read said.
4. Insurers expect France to bear Notre-Dame rebuilding cost (https://www.reuters.com/article/us-france-notredame-insurance/insurers-expect-france-to-bear-notre-dame-rebuilding-cost-idUSKCN1RS1LO)
The cost of repairs and upgrades to the neo-Gothic fronted parliament building on the banks of the River Thames has been estimated at up to $8 billion.
5. France’s AXA Insures 2 Notre Dame Contractors, Some Religious Artworks (https://www.insurancejournal.com/news/international/2019/04/16/523998.htm)
6. Will insurance pay up for Notre-Dame fire? (https://www.connexionfrance.com/French-news/French-government-thought-not-to-have-insured-Notre-dame-cathedral-for-fire)
The general rule dates back to an internal Finance Ministry document from 1889, when it was decided that the state, which had previously taken out private fire insurance policies, would no longer do so.
The old document noted that “in view of the great number of its properties… the annual figure that the treasury would have to pay in premiums, if it was to insure all its buildings, would be disproportionate with the amounts it would be able to claim”.
7. Insurance Adjuster Reports 90% of Notre Dame Cathedral Treasure Saved from Fire (https://www.insurancejournal.com/news/international/2019/04/17/524170.htm)
The contingency evacuation plan included putting priorities on objects for removal, Honore told Reuters, adding “the plan itself worked perfectly and was adhered to the letter and that is why the contents lost is not as severe as might have been feared.”
8. https://www.dezeen.com/2019/04/25/notre-dame-spire-alternative-cathedral-designs/